Jezevčice Charlie

Ahoj! Jsem dlouhosrstá jezevčice bez PP. Měla jsem být trpasličí, ale trochu sem přerostla. Jmenuji se Charlotta. Říkají mi ale Charlie. (někdy taky i jinak - např. Prdelko, Lásko, Murciku, Mazlíku když neposlechnu tak i Darebáku, Potvůrko...atd). Jsem fenka, i když si mnoho lidí myslí, že pes – protože slyší jméno Charlie – a to je spíš mužské jméno. Narodila jsem se 14.1.2008 v Olomouci. Moje maminka se jmenuje Ketty. Mám ješte brášku Bertíka, ale ten bydlí daleko, takže se vlastně neznáme.
Bydlím se svou smečkou v panelákovém bytě v Ostravě. Moje panička Lucka si mne pořídila, protože ji bylo na světě moc smutno a protože byla nemocná. Našla si mě na netu a přijela si pro mne a já ji vyléčila.      
Jsem velmi temperamentní a taky dost   třeštidlo. Poslechnout umím, sedni, lehni, pac. atd.. povely jsou mi jasný, jen se mi někdy nechce poslechnout. Ale za piškotek bych i umřela. Papat dostávám jen to nejlepší. Papám Proplan, ale i vařené papu – miluju masíčko, rýži, hrášek, fazolky, sýr, zelí a taky moc jablíčka. Papám jen tehdy, když mám chuť. Pokud nemám, nechám ležet i ten nejvoňavější kus masa.
Miluji svou smečku a přátele mojí smečky, a vzorně si ji hlídám. Pokud se mi k ní někdo cizí přiblíží, tropím supr kravál a cením zuby – ale to já jen tak, pro postrašení. Když se mi někdo moc nelíbí, tak mu skočím zezadu na nohy a zatáhnu za nohavice a rychle uteču. Panička mi za to hubuje, ale pro mne je to děsná švanda. Ven chodím často. Když mě nevenčí moje panička, tak její maminka Kajá, nebo sestra Katka. Čurat umím na povel. Mám i své nej místečko, kam čuram. Venku lítám jako torpédo, sem a tam, honím klacky a míčky. S kolemjdoucími pejsky se moc nekamarádím – a od doby kdy mě kousl jedem hnusný, velký černý rotvailer do hlavy se raději nekamaradím s žádným.

Děti mám ráda, ale když jsou moc hlučné a živé, tak si někam zalezu, aby mě nechali na pokoji. Když prší nebo je mokro, tak ven ani nejdu. To mě panička musí vynést na travičku a pak zas rychle domů. Zato když je sníh - to je žůůůůůžo. Mám asi 4 oblečky. Dost je nesnáším, teda to oblíkání je hnus, ale pak mi aspoň není zima a nemám mokré bříško. Když je sníh, tak bych chtěla být venku celý den. Občuchávat, šňupat a hlavně honit sněhové koule. Ty si nosím i domů. Panička mi je hodí do vany a já je můžu rozkousat. Když se nedá jít ven, je to senza i doma. Pořádáme s paničkou supr hry – honíme se, štěkáme na sebe, schováváme se, bojujeme o hračky. Nebo se mazlikujem v posteli. Moje nejoblíbenější zábava je cupování plyšáků. Mám spotřebu tak 1 plyšák na týden. Dělám kompletní pitvu – rozklad na prvočinitele. Jsem moc šikovná a chytrá, protože jsem paničce ještě nikdy nic nezničila, vím co je moje a co není. Papuče, ponožky, oblečení atd. se povaluje všude, ale ty jsou paničky, tudíž se nežužlají. Někdy si na nich jen ustelu, protože nádherně voní. Doma to mám jak v paláci. V každém koutku pelíšek čí křesílko. Můžu si sama vyskočit na okna, kde mám taky teplý pelech a můžu koukat z okna a vyštekávat kolemjdoucí. Spinkám tam, kde se mi zrovna chce, nejraději ale s paničkou pod peřinou, nebo na polštářku vedle ní.

Ráda jezdím na výlety – autem to miluju, ale ani vlak, autobus, tramvaj mi nevadí. Jezdíme na chatu, nebo jen tak na výlety do přírody. V lese to zbožňuju. Lítám si celý den volně, jak chci, bez vodítka. Svou smečku si dobře hlídám, abych se náhodou neztratila, pečlivě to kontroluju. V létě jezdíme i k vodě. Plavání zrovna nemiluju, ale když je horko a je ve vodě i smečka, ráda si zaplavu. Mám zvláštní zálibu v kamenech. Sbírám je na procházkách, vyhrabávám je, schovávám, útočím na ně, hraju si s nimi. Do vody se za nimi vrhám střemhlav. A když je ulapím, tropím prý moc kraválu, takže mi je panička zakazuje a zabavuje. Na procházky chodíme často bez vodítka, ne že bych byla až tak poslušná, ale na vodítku se prý chovám jako "kretén", tahám a motám se, a tak chodím na volno. Panička nemusí mít strach, že uteču, já si ji sama hlídám, aby mi neutekla, občas vyrazím za kočkou. Ale pak se rychle vracím. Kočky dělím do tří kategorií – 1. ty co přede mnou utíkají – ty samozřejmě musím prohnat, když si o to říkají, 2. ty co ihned prskají a útočí na můj čumáček – před takovýma se klidím, 3. ty co jen, seděj a zíraj – no a ty si jen očuchám a nechám být.